Tak se pomalu posouváme prvními dny roku 2022. Omikron si dává pauzu, zřejmě se mu zatím do našich končin moc nechce. I když v TV, rádiu a na webu odborníci varují před až 50 tisíci denních nových nákaz, neděje se nic. Zřejmě počasí má větší váhu než přání Meses & spol.
Den mi přinesl několik nových zjištění. Na Slovensku řádí nějaký byrokratický démon. Ten i na úplně triviální věci vymyslí neskutečné požadavky. Jste spolumajitelé nemovitosti a dohodli jste se, že daň z nemovitosti bude řešit jeden z Vás. V CZ se prostě jeden přizná komplet k dani z nemovitosti a je vyřešeno. Ostatní vlastníci ze zákona ručí za úhradu. Na Slovensku musíte dodat vyplněný formulář, komplet A4, na který zase vypíšete klasicky své údaje, údaje o nemovitosti (nestačí LV, ale i katastr a adresu) a na závěr jména, adresy a rodné čísla ostatních vlastníků a ti to musí podepsat. Prostě papír k papíru a zachráníme planetu.
Ani v CZ není život jednoduchý. Tady jsem pro změnu řešil s úřadem možnost nahlédnutí do spisu i když nejsem účastník řízení. Dokud jsem nepohrozil úřadu žalobou, tak nahlédnout nešlo. Pak po poradě zjistili, že by to dle judikatury projeli a najednou nahlédnout lze. Jak by dopadl normální smrtelník, který se neorientuje v zákonech. Měl by smůlu…
No a na závěr rozluštění otázky ohledně místa fotografie.
Na sloupku je vidět Ukrajinská a Česká (kdysi ČeskoSlovenská) vlajka. Vrchol se jmenuje Apecká, nebo Apecká polonina. Výstup nahoru není nikterak náročný a výhledy jsou nádherné. Jen musíte zajet do oblasti tzv. Podkarpatské Rusy, nikdy v minulosti do roku 1945 nepatřící k Rusku ani SSSR. Když to území patřilo k ČSR a jezdil tam z Prahy rychlík, na severu byla hranice s Polskem a na jihu s Maďarskem a Rumunskem.